"Charita v Kralupech? Proč a nač? Tu my, kterým život plyne bez bolestí a starostí o své blízké, nepotřebujeme. Ovšem tito lidé zapomínají, že nejsou nezranitelní a během života může i je postihnout podobná hrůza jako mne.

Můj syn je už od mládí invalidní, po těžké operaci mozku. Za těchto více jak 30 let jsme spolu prodělali od gymnázia přes různé práce jemu dostupné, mnoho radostí a hlavně starostí.

V loňské roce, tedy poslední týden roku 2021 se jeho stav zhoršil natolik, že se už neudržel na zvedáku, měl velké bolesti nohou, které mu v podstatě vypovídaly službu. Byla jsem bezradná a bezmocná, kde tedy hledat pomoc? Jsem vdova a je mi 84 let. Po marném volání na všechny sociální služby v Kralupech, jsem uspěla až u Charity. Jedině tam! Paní Kovářová se svým manželem  mi velice ochotně pomohli syna dostat z postele do křesla a naopak.

V Kralupech tedy není žádná taková služby, která by stejným lidem jako já, pomohla. Bohužel za vším stojí peníze a peníze. Ty se vyhazují jinde a troufám si říci i někdy zbytečně. Je smutné, že na Charitu, která opravdu pomáhá lidem a hlavně postiženým občanům dostatečné finanční prostředky nejsou. Je to zbytečné a ne tak důležité, říkají ti, kteří nikdy nepoznali starat se o invalidního člena rodiny. Zapomínají ovšem, že život i jim může připravit to, nad čím dnes lehce mávnou rukou. Kdyby snad ti, kteří rozhodují, zakusili  tu hroznou bezmoc a bezradnost, zcela určitě by mysleli  a jednali jinak vůči svým spoluobčanům. Nechci tímto nijak útočit nebo vydírat. Je to jen zoufalý výkřik a skutečný a zcela určitě ne jediný důkaz, že Charita v Kralupech musí žít a fungovat pro občany, kteří ji nezbytně a životně potřebují."